Krátce o UPRIMNOSTI A SOBECKOSTI
Jestli ono to náhodou pro celek není lepší, když je člověk trošku sobec ....
Prý kdyby tu byli všichni tak upřímní jako já, tak bychom tu všeci zomreli. Možná ne. Možná to nebyla ještě ta správná upřímnost. Možná, že je ještě jiná – rovnou říct co chci a být v pohodě s odpovědí – ok, dáš, fajn, ok, nedáš, taky fajn, v pohodě. Já to chci a jdu si to – OTEVRENE , SOBECKY – najít jinam … a to taky znamená, že když po mě někdo něco chce a já mu to nechci dát (nebo nemůžu!), no tak to je taky v pohodě – i pro mě, i pro něj … jasně, musíme si pomáhat … ale kde je psáno, že zrovna já musím pomoct zrovna tomuto člověku? a proč by mu nemohl pomoct někdo jiný? Ten, pro koho to třeba bude mnohem příjemnější, protože to je v souladu s jeho vlastnostma a schopnostma? Tvoříme přece všichni JEDNO tělo, takže je blbost, aby jaterní buňka pomáhala té mozkové, když to má poměrně daleko a blíž to má srdeční, třeba .. nebo prostě propojený orgány … ale zase, prý vědci zjistili, že každá z našich buněk vlastně teoreticky může dělat všechno, ale prostě to nedělá, protože má daný jiný úkol , v tom konkrétním těle… a když mu to nedá ta nesprávná buňka, upřímně, sobecky, tak on si prostě může jít … více či méně v pohodě … hledat tu buňku, která je správná a která mu to dá co on potřebuje a ještě ráda! .... a ta, která to dát neumí, si nebude myslet, že je neschopná … a tudíž se ušetří dvojí trápení … jak buňky, která něco chce a ta druhá jí to furt nedává a furt nedává … tak té buňky, která se tak snaží dávat, protože má pocit, že je to dobře a že by měla, ale furt jí to nejde a furt jí to nejde …. no není lepší se v takovém případě prostě oddělit a jít hledat jinam? možná, že ta správná buňka, která vám MUZE, nejen chce, dát to co vy potřebujete, nachází rovnou za vašimi zády a čeká, až se otočíte…
nebo, aby to nebylo zase tak jednoduché ... co když vlastně nechcete co si myslíte, že chcete a potřebujete či chcete právě to, co Vám ta buňka, která k vám jakýmsi záhadným způsobem doputovala, právě může dát .. a právě ona v tento okamžik... tak to potom jenom sundat ty klapky z očí a uší a začít skutečně vidět a slyšet ...
co myslíte, máme my vlastně vůbec na výběr?
....................
Všichni říkáme (nebo tedy hodně lidí kolem mě to říká), jak chceme zlepšovat svět a pomáhat druhým. Ale co když ve skutečnosti opravdu chceme jenom pomáhat sami sobě? Hledat ospravedlnění pro to, že jsme, jací jsme? Hledat, aby nám to někdo povolil, že můžeme být takoví, jaké nás Bůh stvořil. Vždyť přece už to stvoření samo o sobě je to povolení! Žádné jiné nepotřebujeme. To my si to musíme dovolit být takoví, jak nás stvořil Bůh. Pokud miluješ Boha, buď svá a buď taková jakou tě on chce mít. Nemusíš hledat povolení u lidí. Buď taková. Svá.