O boji a návratech ...
Vhled o boji a "návratech" .. k přírodě, k sobě, k duši .. a skutečně se VRACÍME?? .. nebo je to prostě součástí vývoje ..
tento text vznikl spontánně dnes ráno - vlastně už včera po probuzení .. napsal se sám .. když jsem večer předtím uvažovala a plánovala svoji eko zahrádku na balkoně a přicházelo mi "návrat k přírodě, k přirozenému způsobu" ... a při zapisování sem na stránky o den později se nějak sám zase doplnil o další osvětlující části :-)
"Návrat k přírodě" - ale není to návrat tam, kde už jsme byli - nevstoupíš dvakrát do téže řeky - protože řeka se neustále mění - čili nemá podle mě smysl chtít se někam vrátit, ale .. jak to nazvat že .. máme pro to vůbec slovo? někdo říká že vývoj běží v kruhu, někdo že ve spirále. A že se po čase dostaneme do stejného bodu, kde už jsme byli, ale na jiné úrovni. A takto vnímám ten současný "návrat" k přírodě. Můžeme využít znalosti a zkušenosti z doby "chemického hospodaření" a VĚDOMĚ (stejně jako v duchovním vývoji) hospodařili V SOULADU a VĚDĚLI PROČ to děláme, protože už máme za sebou tu zkušenost, víme co se stane, když se od přírodních a vesmírných zákonů odpoutáme. Stejně jako s duší... Ještě o té zahradě. Dříve naši předci žili naprosto v souladu s přírodou, jedli jako dýchali, podle určitých zdrojů je mylné tvrzení z učebnic základních škol, že si předci těžce sháněli potravu - proč? byla všude kolem (zdroj - knihy Vladimíra Megreho o Anastasii - více v záložce O hojnosti a tvorbě), ale dělali to nevědomky, intuitivně, přirozeně. Možná, že lidstvo potřebovalo tu zkušenost, projít si tou tmou (mluví o tom Jeshua ve svých poselstvích), tím totálním oddělením od přírodních a vesmírných zákonů, aby pochopilo, jak fungují a VĚDOMĚ se mohlo rozhodnout žít v souladu s nimi. Nebojovat proti nim. Žít v souladu a lásce, toleranci, respektu. A teď je ta doba tohoto rozhodování. Podle Malé babičky (viz odkazy) stačí 30% populace, aby se rozhodlo pro lásku, a bude to platit pro celé lidstvo protože láska je silnější než nenávist. (30% odpovídá i teorii kritického množství potřebného pro změnu celé populace).
Odtrhli jsme se od své duše, dali jsme na dlouhou dobu přednost rozumu. A teď se k duši VĚDOMĚ vracíme, vracíme se sami k sobě, ale už s tou nabytou zkušeností, už si to budeme pamatovat. Nevracíme se tedy tam, kde jsme byli. Není to "návrat" ... jsme posunuti ve vědomí .. Stejně tak s přírodou, matkou Zemí, odtrhli jsme se od ní, lidé kteří žili přirozeně a v souladu s přírodou, kteří viděli Boha ve všem, byli nazýváni pohany a jejich zvyky byly označeny za špatné, byli pronásledováni ... a donuceni přejít na náboženství, které odtrhlo Boha od nás, udělalo z nás vinné hříšníky a z Boha někoho, koho je třeba se bát .. a nyní se zase "vracíme" k sobě, zjišťujeme, že my jsme Bůh, že Bůh je v nás, ale také v každé částečce vesmíru, že Bůh je naprosto ve všem, v čemkoli je Boží životadárná energie - čchi, ki, prána, mana .. Všude kolem i uvnitř nás, nejsme odděleni .. naše umělé výtvory jsou z prány, nejde to oddělit, naše mysl to odděluje, ale ve své podstatě je všechno jedním stvořením. Neexistuje "dobro" a "zlo". I to jsou jen nálepky mysli. S tímto vědomím můžeme žít v souladu....
Ptala jsem se sama sebe, když je Bůh ve všem, v plastech, v odpadcích, v jaderných elektrárnách ...tak je to tedy vše v pořádku? Můžeme vesele dál takto znečišťovat? Ale kdo vymyslel, že je to znečišťování? Zase naše posuzující mysl. Oddělení - tohle je dobré, tohle je špatné. A pro někoho je dobré to, co pro druhého špatné. Tak jaké to tedy je? Mám vystudovanou ekologii, resp. technickou aplikovanou ekologii, technologie pro ochranu životního prostředí, říkám, že jsem srdcem i duší ekolog. Dříve jsem nechápala, jak to může někdo nechápat, jak dokonce může proti ekologickým věcem bojovat ...nechápat, že zdravé životní prostředí znamená zdravou vodu, zdravý vzduch, zdravé potraviny, zdraví pro člověka a všechny bytosti .. a přitom si při každé příležitosti přát "hlavně hodně zdraví" ... že si to neuvědomuje ten, který pro levnější palivo neváhá sám sobě (i jiným samozřejmě) zničit zdravý vzduch na dýchání a tím si přivodit pozdější náklady na uzdravení ... Přesto, nebo právě proto jsem po škole nebyla schopná jít pracovat do této oblasti. Protože tehdy - cca před 15ti lety - byla jediná možnost jít do nějaké agentury, neziskové organizace, nebo dělat podnikového ekologa. Tehdy nebyly kontejnery na tříděný sběr a když o sobě nějaká firma prohlašovala, že je ekologická, bylo to bráno spíše jako nadávka. Jedním slovem, společným jmenovatelem v jakémkoli působišti byl BOJ. Boj "proti těm, kdo znečišťují". Ale kdo to je a co já, nedělám to náhodou taky? Nechtěla jsem bojovat, proti nikomu ani s nikým ... tehdy jsem ještě nechápala úplně proč, ale boj mi prostě nepřipadal jako dobré řešení ... teď to chápu jinak - energie boje PROTI něčemu ve své podstatě vlastně posiluje to, proti čemu se bojuje, protože se tomu dává pozornost a ono to tím pádem roste ... a roste to na energii těch, kteří chtějí, aby to odešlo. Je to stejné jako s našimi temnými stránkami nebo těmi, které se nám nelíbí - pokud proti nim bojujeme, nebudeme je chtít vidět nebo je "zničit" .. pořád bojujeme proti sobě, proti buňkám jednoho organismu .. a ony nechtějí nic jiného než my jako takoví - přijetí, chtějí být viděny ... a objemuty .. "na co se díváš, to mizí, s čím bojuješ, to přetrvává" ...
Šla jsem dělat tzv. procesního inženýra, ale moje povaha, moje přirozenost věci zlepšovat a zdokonalovat, omezovat plýtvání, mě stejně dovedla do práce, kdy jsem zase bojovala. O to, aby lidé víc přemýšleli nad tím, jaké mají jejich činy dopad, jak plýtvají energií (vnitřní i vnější), co vyhazují nebo ne, jak zacházejí s informacemi, jak spolupracují nebo ne se svými kolegy. A zase to byl boj, který mě vyčerpával. Protože jsem tam pořád měla nastavené to "dobře" a "špatně". A také "já" a "oni". Dualita. To je náš svět, ve kterém žijeme. Ale ve skutečnosti nic není dobře ani špatně ... všichni jsme buňky jednoho jediného organismu. To co nazýváme dobrem, už zvítězilo, muselo, respektive nikdy nemuselo, prostě tu jen bylo a nebojovalo, takže nemohlo ani zvítězit, ale ani prohrát. Boj, soupeření, oddělení, jenom hra mysli. Od samého začátku tu nebylo nic než "dobro" a láska. Bůh, který tvořil s láskou hmotný svět, ve kterém se zobrazovaly všechny dostupné energie ve vesmíru, aby se dohodly, naučily žít spolu, aby se poznaly, respektovaly, tolerovaly a naučily se VĚDOMĚ spolupracovat. Nechtít se vzájemně zničit, ani přizpůsobit. Být, existovat, spolu. Tímto místem je Země. Nemá smysl bojovat, my všichni jsme součástí jednoho jediného stvoření Boha a lásky. Nejsme odděleni. Ani od sebe, ani od planety, ani od vesmíru. V celém stvoření nemůže tudíž "vyhrát" zlo. Neexistuje žádné zlo. A ani dobro. Vše je takový experiment, nikdo neví, jak to dopadne, ani Bůh sám ... jsme stvořeni k obrazu Božímu, my máme v sobě tu možnost tvořit ... a když tvoříme, kolikrát to dopadně PŘESNĚ podle našich představ? ... a kolikrát se věci časem uzpůsobí jinak a přitom nejlépe jak mohou? ... když tvoříte zahradu, sázíte, plánujete, tady poroste toto a tam támhleto .. ale kolikrát si dokážete PŘESNĚ představit, jak to bude vypadat? kterým směrem se vyvine která větvička, kdy a kde vykvete květ ... taky to nevíme ... dokážeme předpokládat, ale pak stejně žasneme nad tou nádherou (nebo taky ne :.) ) ... Všichni v sobě máme částečku Boha a lásky a nemůžeme tudíž propadnout navždy "do pekla". Naše podstata je láska, čistá, jasná, neposkvrněná, nikdo není VE SVÉ PODSTATĚ zlý. Pokud se chová tak, že my tomu přisoudíme nálepku "zlý", ve skutečnosti je může jenom ukazovat zranění či nenaplněná touha po štěstí a lásce. Po domově, po znovupropojení se se svojí duší, s Bohem ... kterého tak často odmítáme ... uvědomila jsem si nedávno jednu věc ... i v dobách, kdy jsem byla na Boha naštvaná jsem ani jednou nezapochybovala, že je ... byla jsem na něho přece naštvaná! :-) ... My jsme Bůh, my jsme láska. Vše jsou jenom zkušenosti, ze kterých se učíme. Energie boje posiluje oddělení. A my jdeme k jednotě, k vědomému prožívání jednoty ve všem kolem i v nás. Nic nám potom nemůže ublížit. Protože všechno je Bůh, vše je prána (viz také přednášky Henriho Monforta). Potřebujeme se na to ale podívat ne z pohledu jednoho života, ale z pohledu nekonečnosti existence.
Teď je ta doba, kdy se "vracím" k myšlenkám a představám, ale nikdy jsem je neopustila, jsou mojí podstatou, o zdravém životním prostředí, o zelené a kvetoucí planetě a šťastných lidech. O čisté vodě a vzduchu, o krásné přírodě. Mám tyto vize uloženy hluboce v srdci a "teď" je ten čas je sdílet, ale hlavně znovu je oživit, představovat si, jak by to vypadalo, živit ty obrazy, tvořit je. Není třeba vyběhnout do ulic a něco dělat, stačí se obrátit do srdce, tam je vize uložena, byla tam vždycky, je mojí podstatou (viz také poselství od Jeshuy a Malé babičky). Tvořit tu vizi v myšlenkách. Na počátku každého stvoření je myšlenka. Myšlenka je tou nejsilnější energií ve vesmíru. (podporuje Vladimír Megre, knihy o Anastasii). Neříkám nedělat vůbec nic, sedět a čekat na smrt. Ale nechtít měnit vnější svět. Nechtít a nehledat tu změnu venku. Zaměřit se na vlastní vize, na to, co nosíme v srdci. A může být velký čin si svou vizi "jenom" představovat.
Nebojovat s ničím a nikým. Pokud někdo dělá něco, co se mi nelíbí nebo není v souladu s mojí vizí .. je to jeho cesta, jeho zkušenost, kterou si má projít. Nepřesvědčuji, jenom nabízím a sdílím. Třeba pro inspiraci a povzbuzení. Z mé zkušenosti - mě pomáhá, když narazím na text, video či člověka, se kterým mohu souznít a přirozeně plynout. Přitom ale kolik lidí, tolik cest. A věřím tomu, že když se podíváme na to kdo jsme, do svých srdcí, přirozeně vymizí i ty plasty, i to "znečištění", i ty elektrárny ... nebudou prostě potřeba ... objevíme to, co si ani nedokážeme představit. My jsme Bůh a my jsme láska. A láska nebojuje, láska přijímá, objímá ... nehodnotí, nepočítá křivdy, nehledá svůj prospěch ...