O lásce ... v(d)ěčné téma ....

Ladění na dvě violy

19.1.2011

Prázdný prostor,
který můžeme zaplnit,
naprosto čímkoli,
čím budeme chtít

zvuk když hraje,
srdce taje,
ledy praskají ...

stejně jako obruče
které nikdo nestluče
už zpět

K ránu ...

4.1.2011 ... ještě smím snít ...

Z posledních zbytků noci,

tebe vysbírám

z posledních kousků namožených strun prastarého klavíru

poležím na něm ...

na plátně života

co jsi tu nechal

a po zemi klokotáš

se zbytkem svých střižených křídel

Z posledních kapek naděje

tu svoji vysbírám

z posledních koláčů štěstí

tobě vyzpívám ...

tu árii slov zapomnění

Z krásných dálek mých tuh

ulehnu

na chvějivě hřejivou

louku ...

s loutnou pod paží

a až se mě hudba nabaží

utonu ve snách,

pod nimiž si dnes

ještě

ustelu ...

POUŠTÍM TĚ ....

cca 8.2010, ale ta je platné stále zas a znova - všem svým láskám bývalým

Pouštím tě jako vítr dunu na poušti

když odpouští

a vypouští

pouští

svůj dech a tep

Neb nebe modré je a slunce vždycky svítí

Pouštím tě z pout mých pavoučích sítí

Černou vdovou pro tebe bych mohla být

To raději mít svůj klid

poděkovat, uzavřít

a nechat

v klidu

odejít

bez prolité hemolymfy

zážitky si uchovat

v srdci dál

mít rád

žít

nenechat se svazovat

neumírat

a prostě jen dál vnitřně milovat

Od duše pro duši ...

Něco pro duši

27.2.2011 ... teď

chci napsat něco pro duši

co je-mně křičí, až MĚ přehluší

do uší

líbezné tóny chci si pustit

a nevnímat svět

jen tak si bruslit

na rybníce zamrzlých myšlenek

Průzkumnická

11.3.2011 ... niterní rozhovor ..

Tak se pojďme podívat

do útrob

co tam dneska uvidíme

jen se ne-zlob

a pojď

se mnou ..

baterku máš?

no vidíš, světlo

aspoň nějaké v té tmě svých vlastních vnitřností

„můžu se podívat až do kostí?“

morků?

no snad nechceš zase kuchat norku

„a proč ne, naposled to bylo celkem zábavné“

anděli, nezdržuj a pojď

svůj háv milosrdenství na chvíli zhoď

tedy, jestli to vůbec jde

ha, je tu další obal

kdo nám ho sem asi schoval

a co jádro věci?

dostaneme se tam přeci

co myslíš ty, tam ty v kleci

...

ukazuje cestu, svítí

klepe tluče tluče

otřásá tvým krásným žitím

úkoly ti zadává

poklesá ti nálada

kdo to tluče na obruče

to jsem já, má milá,

duše

Vyplynuvší

9.3.2011... při posunu z místa ..

Je na čase se pohnout dál
je na čase se posunout
neztuhnout
v těchto končinách
nevidět jenom ten nocí proud
ale plout si dál
za obzor
a pak najednou zjistit
stejně jako Kolumbus
- no je blbost
to nevadí
není to ještě šlus -
že po čase dlouhých plaveb kolem země
jsme zase na stejném místě
ze kterého jsme před časem vypluli
ale pozor, ne-začínáme zase od nuly
je to stejné a přitom není
jsme přece zkušenostmi obohaceni
a Země v mezičase
se ukázala ve své jiné kráse

"nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky"
protože teď .. teď .. teď ..
je zase jiná
jediné co je naprosto jisté
je změna
tak se nebát vykročit a nebát se plout
a zkušenosti s i bez pout
na "nové" zemi zúročit

neotročit nikomu ničemu a ani sobě
jít dál a neposlouchat, neohlížet se (ani v hrobě)

udělat krok do prázdna
a až pak ... vědět ... se země objeví

jít pořád dál i přes "překážky"
které jsou tam
pro nic jiného
než pro naše po-učení

pro sejmutí té dané masky
kterou ještě máme
i když my jsme vlastně ní

vlastnění

zase hraní se slovy
jsou v nich skryté významy
odrazy a obrazy
vnitřních vnějších světů
"Ano, ano",
říkají,
"vidím vás, JSTE TU"



.. k světu (čelem a k Ivanovi zády!) .. kdo z nás věří na záhady?
to je jen poznámka pod okraj a pod obraz
mě ve vás a každého vlastně v nás ..

duševní vzkaz ...

5.3.2011... pro připomenutí dnešního poznání ... co si / vám dneska chci říci? nevím, uvidím ...

duševní vzkaz ...
na sraz
s tebou
zase nepřišel
vyšel a přitom nevyšel
měsíc za mraky zas

kolik z něj je vlastně v nás?
a kolik z nás je vlastně v něm?
zrozeném a stvořeném z našeho praprapradávného přání
o kterém už
teď
nemáme
ani zdání

a přitom světlo tvořilo
a kdo jím byl?
kdo jím je?

tak tohle je také vzkaz, duše, pro tebe :-)

.
.
.

ne, ještě není hotovo
ješte vy-světlit
vymalovat
vzkaz
na-nov-o

kdo chtěl zažít zkušenost
kdo sám se sebou nudil se?
když všechno mohl/a
všude byl a byl vším

kdo nakonec se oddělil

a nečekanou bolest prapůvodní ještě nevyřešil ...
zahlušil a zabalil
...možná o tom ani neví...
kdo pořád touží po té náruči
láskyplné
co všechny strachy přehluší

kdo hledá pořád na nesprávných místech
"tam někde venku je můj princ"
tak na to za-pomeň
na myšlenku
a podívej se tam
kdo vrhá tvůj vlastní stín

je libo více? básní od lvice ... máš dosti trpělivosti? ... a nebojíš se, že zbudou jen kosti? ... obnažené ... a né, že né ... ách ...  https://www.liter.cz/autor-info-68618 nejen básně,  https://www.libres.cz/autor/445-helena-lovecka/?sekce=3

O životě - druhé nejvděčnější :-)

HRANÍ SI ....O BOHU, LÁSCE, HRÁCH A KOLOBĚHU ŽIVOTA

19.11.2010 ... lehká nadsázka o tom, co téměř denně prožívám(e)...

Láska je Bůh a Bůh je láska,

Johanka z Arku, zase zní mi v uších,

všichni to víme a máme v sobě i kolem

 „jenom“ se správně rozhlédnout, je to tak?

Asi ano, zlatá panno, to víš, že tě mám rád,

co to vše má znamenat, proč jsem vás jenom učil pochybovat.

No, přece, abychom si mohli takhle pěkně hrát....

Na lásku a na podvody,

na (ne)štěstí, na rozvody,

na soudy a hrdiny,

ale kdo je jediný,

kdo to všechno hraje?

Kdo se může radovat, mít rád,

jezdit v cizí kraje,

vlastnit třeba hrad,

a mít všeho dostatek, mít lásku, vodu, plno ....,

nevím rým,

doplním,

hraju s tebou přece

hru na umělce ...

                   a umělkyni,

tvůrce a tvůrkyni,

muže a ženu,

aháááá,

že bychom se rozpojili?

Ach ta jablka, dejte mi motorovou pilu,

jdu vykácet všechny sady,

a chraňte přede mnou i hady,

jinak nezůstane ani jeden

a my zase v blažené nevědomosti o vlastní pýše,

budem si nevědomě hrát

a hledat ty své skrýše,

kde je ten poslední had...

kterého jsme si schovali,

abychom si zase,

na hledání zahráli

Ne-stane se nic

30.3. 2011 ... skutečně? ... když připadá všechno zbytečné ...

Když půjdu nebo nepůjdu dnes ven

nestane se nic

když namaluji nebo nenamaluji

... stanu a nestanu se obrazem ...

nestane se nic

jenom drobně dloubnu do té blány všech možných skic

které balí

halí

malí-ček

našich malých políček

písečků

na kterých si hrajeme

na velký

nestane se nic

když dnes dobiju či nedobiju baterky .......?

je to přece jedno

nestane se nic

tak proč se vůbec snažit

na výsluní posměchu

se smažit

nezůstat celý den raděj v pelechu

dělat jen tak neplechu

řvát a křičet na sousedy

jen tak

nedělat nic

nestane se nic ... a něco přece

vždycky se vzedme něco z plé-íce

nádech výdech nezastavíš

neroztavíš

nedobuší srdce jenom tak

něco má se prostě vždycky stát

membránu jen tak vlastním dechem nelze ne-rozhýbat

PODSTATA VĚCI

29.10.2010 vždyť je to tak jednoduché :-)

Přítomnost, pravdivost, upřímnost ...jak často to slyšíme
Lhaní, přetvářka a faleš .... jak často to děláme
a vykládáme je za výše uvedené

Čistotu znovu objevit
naši pravou podstatu, co víc chtít

Radostné a jen tak ...

Krátká radostná ... z mého života ...

17.1.2012

Co je tohle za stav ...
Nevíš? tak se zastav,
podívej se podrobně,
kdy bylas na tom podobně …

vem si vem si poučení,
co natrvalo možná změní
stavy tvoje budoucí …

začni prostě od podlahy …
na krách zemských plovoucí-ch …

začni prostě od základu,
kdy začala jsi stavět hradbu,
mezi tvojí duší ...

To však jenom ona tuší ...

Zeptej se jí miláčku,
a nestav se už na značku ...

chaos! radost, tvoření ...

to je v duši, to je v ní :-) ...

že by dávné tušení?

Na dobrou noc

7.3.2011  jen tak

na dobrou noc
a pro
po-moc
loci
genius
se vrací
každé tmavé svítání
zase duše nahání
se se svíčkami
dní

dobrou noc
a ať není toho všeho moc
ať s důvěrou se ukládáš
své sny, které ne-vědomky si tak spřádáš

víš, že budeš chráněna
perutěmi
svého - tvého
ničím neošizeného
jenom prostě neviditelného
... nebo neviděného? ...
známého a neznámého

anděla

a na dobré ráno a den ...

7.3.2011 (i) ne-je-den :-)

dobré ráno
ano ano
slunce už nám dávno vstalo
vidět je
a kdyby ne
je tam
i přes mraky nevinné
a tak vítám vás ...
díky ... všem těm větám ...
že jsou a jste
mám vás a sebe ráda
pokání
co radostné slzy do očí nahání

tak říkám a ne přitom dost
díky
sobě - tobě
za každou novou zkušenost

ať je slunce nebo déšť
víte to vy i já též
ať je venku jakkoli
zvony uvnitř zazvoní
když sami chcem ...

ať je plný celý den
zkušeností
hoj
jedéééééém ...